probíhá výpočet, čekejte prosím...

Pro motoristy -> Popisy cest autem -> Ostatní

Athény 2017 - letecky - Vl.díl

autor: Rum, zadáno: 2.4.2017, poslední aktualizace: 2.4.2017, zobrazeno: 526 x

Díl 6. Dopolední procházka centrem města, cesta domů a závěrečné shrnutí

Sobota 25. února 2017

Ráno po snídani si balíme kufry a přemýšlíme co podniknout. V plánu byla návštěva sportovního areálu OH 2004. Na Internetu jsem našel velmi málo a ještě rozporuplných informací jestli se do areálu dá dostat nebo ne. Zeptal jsem se recepčního na hotelu a ten mi řekl, že se dá prohlídnout jen z venku a že nic moc neuvidíme, ale naproti že prý je velký obchoďák, který nám doporučuje. No děkujeme, ale to nás fakt neláká. Takže návštěvu areálu rušíme a jdeme se naposledy projít po Place. Procházíme kolem Hadriánova oblouku, kolem Nového muzea Akropole, samotné Akropole a znovu si vše fotíme. Přicházíme k venkovnímu vstupu do divadla Heróda Attika a opět obdivujeme jeho krásu.

Pokračujeme do parku Filopappos. Je víkend a je tady poměrně hodně pejskařů a běžců. Míjíme kostelík a směrovky nás vedou k amfiteátru řeckých národních tanců. Ten je bohužel uzavřený, takže se vracíme pod Akropoli a míříme z kopce dolů známou ulicí Apostolou Pavlou. Na této ulice je spousta kaváren, prodejců všeho možné a u náměstí Moniastriki plynule přechází do blešího trhu, kde koupíte snad úplně všechno. Je ještě relativně brzy dopoledne, tak je zde docela klid, ale turisté už tudy míří na Akropoli.

Je nám tak nějak smutno. Pomalu ukončujeme pěší okruh kolem Akropole a míříme na hotel. Chvilku si ještě odpočineme a před polednem platíme za ubytování. K mému překvapení dostáváme i účet. Proč k překvapení? Protože na recepci nemají žádný počítač s evidencí hostů a s tiskárnou, pouze si nás zaevidovali do veliké papírové knihy. Na recepci je velká cedule, že upřednostňují platby v hotovosti a případně může host zaplatit maximálně půlku účtu kartou. Zjevná snaha minimalizovat bankovní transfery.

Check out má hotel stanovený na 12:00. Nabízí nám uschování zavazadel na recepci, ale s díky odmítáme. Letadlo sice letí až v 16:20, ale domlouváme se, že radši pojedeme na letiště dříve a tam si dáme nějaké jídlo a kávu. Vyrážíme na Syntagmu na stanoviště autobusu X95. Odjíždí ze stejného místa, kde jsme v úterý vystoupili. Spoj jezdí zhruba po patnácti minutách, takže je nám jedno, který stihneme.

Nicméně na zastávce autobus již čekal, tak ve stánku kupuji lístky pro dva dospělé a dva poloviční. K mému překvapení jsou lístky pro dospělé úplně jiné než ty před pěti dny. Koukám na ně, ale opět zafungoval místní systém zaměstnanosti. Ve stánku prodával lístky jeden muž, vedle stánku stál druhý, který mi začal vysvětlovat, že lístky pro dospělé jsou nové – čipové, ty poloviční se označují stále klasicky. No a třetí dobrá duše nás doprovodila do autobusu, aby nám ukázala, kam se přikládají čipové lístky. Super servis, už nám jen otřít nos.

Sobotní provoz je velmi slabý. Ulice jsou v podstatě prázdné a řidič s námi jede, jako kdyby vykradl banku, a za padesát minut jsme na letišti.

Tady hned procházíme bezpečnostní kontrolou, která je tedy výrazně důkladnější než ta v Bratislavě. Kontrolují nám sáčky s tekutinami, tablet a strážný se mě dokonce ptá na to, jestli nemám v kufru fén, že ten se musí dát zvlášť na tác, než půjde do rentgenu. Překvapeně a zlověstně na něj koukám, co je to za provokaci, že se zrovna mě ptá na fén, když si normálně češu hlavu kapesníkem a přemýšlím, že mu dám pěstí. Nakonec mu velkoryse odpouštím a procházím kontrolou. Až potom mi dochází, že jsme šli zároveň s dcerou a dotaz byl asi myšlen na její zavazadlo, kde se fén dal teoreticky očekávat.

Po kontrole procházíme prostory, které jsou v rekonstrukci. Máme víc jak tři hodiny čas a tak hledáme příslušný gate a pak i nějakou restauraci. Bohužel díky rekonstrukci jsou k dispozici jenom bufety, takže hlad tišíme obloženou bagetou a kávou za dost přemrštěné ceny.Čekání je nuda tak hrajeme karty, čteme si a po očku sledujeme, kdy otevřou gate abychom šli mezi prvními a měli opět kufry sebou na palubě.

Jakmile se objevuje personál, vyrážíme k odbavení, ale k mému velkému překvapení to zde funguje úplně obráceně než v Bratislavě. Paní nám řekla, že prvně jdou Ti, kteří si dají kufry do podpalubí. To odmítáme, tak nás posílá sednout, že si máme počkat. Nikam nejdeme a držíme těžce vydobyté přední pozice, protože nevěřím, že se najde tolik dobrovolníků s kufry do podpalubí a taky že ano. Paní nakonec naivně obchází lidi a ptá se, kdo by si je chtěl dát dolů, ale moc úspěšná není. My nakonec procházíme i s kufry. Sice jsem měl vytištěné letenky, ale zkouším, jak fungují elektronické. Stáhl jsem si aplikaci Ryan air do mobilu a funguje to parádně. Jen přikládáte display na čtečku a není problém. Můžete mít v mobilu více letenek, jen je postupně zobrazujete pro každého člověka zvlášť.Letadlo je opět skoro plné, možná šest, sedm volných míst. Kupodivu se všechny přinesené příruční kufry vešly, tak to na odbavení nějak vyřešili, ale netuším jak.

Startujeme s asi desetiminutovým zpožděním. Posádka je příjemná, povídáme si s jedním stevardem o jeho práci a docela běs. Ještě ho večer čekal Londýn a zpět, takže žádná romantika. Nutno říci, že letadlo s námi docela házelo, i když bylo počasí pěkné. V Bratislavě vystupujeme do docela pěkné kosy. Volám na parkoviště a za chvíli nás obsluha nakládá a odváží k našim autům, které bez újmy přečkaly na parkovišti.No a jedem domů. V autě je hrobové ticho, v hlavách se nám promítá těch pět báječných dnů a všichni jsme tak nějak smutní, že už je to po půlroce čekání za námi. Ale já už vidím další světlý bod v našich plánech. Na mobilu mi svítí odpočet a zbývá 149 dní do další dovolené a kam jinam než do Řecka a autem. :-)

Závěrečné shrnutí:

Celá výprava byla suprovní. Jsem velice rád, že jsem mohl Athény navštívit s celou rodinou, přáteli a strávit tu pět báječných dní.

Poděkování zaslouží manželka za skvělý nápad, děti za to, že byli i přes moje obavy úplně v pohodě a naši přátelé za jejich skvělou a zábavnou společnost a některé jejich fotografie, které jsem při psaní tohoto cestopisu použil. Únorový termín byl sice odvážný, ale nakonec počasí vyšlo. Nevím, jestli je v Athénách takovéto počasí pravidelně. Přes den ve stínu 16 – 17 stupňů, na slunci o deset více a dalo se sedět u kávičky v tričku. Ve stínu a po západu slunce to bylo na bundu, ale pro poznávačku ideál. Téměř celou dobu azuru a zcela bez deště. Let s Ryanairem bez problémů, letadla vypadala čistě a opečovaně, personál velmi příjemný. Díky zimnímu letovému řádu byly i časy odletů velmi dobré, protože od konce března už je posun odletu z Bratislavy tak, že v Athénách letadlo přistává těsně před půlnocí což je méně komfortní. Cena za letenky byla naprosto neuvěřitelná – viz 1. Díl a v podstatě nechápu, jak se nám letenky za ty peníze podařilo koupit. Asi štěstí na správný okamžik. Ale i běžná cena není nijak špatná a umožňuje rychlé a relativně levné cestování.

Odlety v sobotu a úterý umožňují různou délku pobytu a myslím si, že se dají hlavní Athénské atrakce zvládnout za 4 denní pobyt, tedy od soboty do úterý, ale byla by to hoňka, takže lepší je termín pětidenní úterý – sobota, jak jsme měli my. Na druhou stranu, vydržel bych zde i týden :-) . Nicméně Athény jako město takové nejsou pro mě příliš půvabné. Chybí jim šmrnc jiných evropských měst, které jsem měl možnost navštívit, ale to je osobní pocit a mnozí se mnou mohou polemizovat. Nicméně přítomnost nejenom antických památek na každém kroku kompenzuje jednotvárnost tohoto města. Lidé v Athénách byli až na jednu výjimku (prodejkyně lístků na akropoli) milí a nápomocní. Je samozřejmě vidět, že se jedná o velkoměsto s obrovským ruchem a dopravními problémy. Řidiči na motocyklech nosí tak z poloviny helmu, stejně jako někteří řidiči aut jsou připoutání bezpečnostními pásy, což jsou věci na pobřeží téměř nevídané.

Co se týče bezpečnosti. Četl jsem informace o kapesních krádežích zejména v metru. Věci si důkladně hlídáme, takže jsme se naštěstí s ničím takovým nesetkali. Nikde žádní utečenci, což mě překvapilo zejména v Pireu. Docela dost žebráků, ale ti jsou v každém velkém městě. No a potkali jsme jen pár otravných prodejců selfie tyčí a podobných cetek kolem Akropole, jinak bylo vidět, že turistická sezóna ještě není. Nikde jsme nenarazili na žádný bezpečnostní problém, ani místo, kde bychom měli nějaký špatný pocit.

Ceny v restauracích byly srovnatelné nebo mírně vyšší než na pobřeží. V obchodech jsem měl pocit, že je trošku dráž. Jídla všude výborná, už jen kvůli tomu se sem vyplatí zajet. Doprava je ve městě šílená, totálně přecpané ulice, neustálé troubení a chaos. Možnosti parkování značně omezené a velmi drahé. Cena za hodinu se v centru pohybuje kolem 9€ a k parkování se využívá každý plácek a to tak, že auta stojí jedno za druhým a aby vyjelo zadní, tak nějak musí posunout další dvě až tři. Asi tam všichni nechávají klíče, protože jinak si to neumím představit.

Výborná byla i volba hotelu v Place. Všechny hlavní atrakce jsme měli v pěším dosahu. Hotel sice nebyl žádný luxus, ale byl čistý a snídaně dostačující. Víc jsem ani neočekával. Hlavní devízou tohoto termínu bylo výrazně menší množství turistů, levnější vstupenky i třeba ubytování. Cena našeho pokoje pro čtyři osoby byla 70€ za noc, pro zajímavost v květnu už je 150€ za noc, stejně tak dvojlůžkový pokoj našich přátel stál 45€ za noc a v květnu je k mání za 100€ za noc!

No a na závěr troška statistiky pro představu, na kolik nás takovýto výlet přišel. Počítáno pro čtyřčlennou rodinu a zaokrouhlováno.

Čtyři zpáteční letenky Bratislava – Athény = 4 900Kč

Nafta do Bratislavy a zpět = 600Kč

Slovenská dálniční známka = 300Kč

Parkovné v Bratislavě = 600Kč

Ubytování 4 osoby na 4 noci = 7 600Kč

Útrata na místě (doprava, vstupné, jídlo, pití..) = 13 000Kč

Celkem tedy cca 27 000Kč

Určitě je potřeba se zdravotně připojistit. Já mám roční pojistku pro celou rodinu v rámci služeb mojí banky, takže jsem nic za pojištění neplatil, proto není ani uvedeno v přehledu.

Co říci na závěr? Určitě obrovské poděkování Pavlovi za to, že překlopil všechny texty a fotky na stránky a vyhrál si i s ochranou fotografií proti jejich zneužití. Vzhledem k rozsahu textů a množství fotek to muselo dát spoustu práce. Pavle díky!!!

No a děkuji i vám všem, kdo jste dočetli až sem. Psal jsem to dost obšírně s cílem podrobně popsat, jak se dá dostat poměrně jednoduše, rychle a relativně levně na vlastní pěst do Athén, a co se tam dá vidět. Opravdu se není ničeho obávat a prodloužený víkend nebo i celý týden si zde můžete báječně užít. Pokud to někomu pomůže v rozhodování či inspiraci tak budu rád a ostatní se snad trošku pobavili, pokochali fotkami nebo se dočetli něco zajímavého.

RUM


Notice: Trying to get property of non-object in /mnt/data/accounts/r/reckoland/data/www/2016/library/AZend/View/Helper/Visit.php on line 14

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace