probíhá výpočet, čekejte prosím...

Pro motoristy -> Popisy cest autem -> Ostatní

Athény 2017 - letecky - V.díl

autor: Rum, zadáno: 20.3.2017, poslední aktualizace: 20.3.2017, zobrazeno: 697 x

Díl 5. Národní zahrady, Panaolympský stadion, Chrám boha Olympského, Nové muzeum Akropole, pahorek Filopappos a přístav Pireus

Pátek 24. února 2017

Dnes nás čeká poměrně náročný program. Sluníčko svítí a my procházíme přes Syntagmu do Národních zahrad královny Amálie, které se rozprostírají za parlamentem. Je to nádherný park s labyrintem cestiček ve vzrostlé zeleni. V parném létě musí být doslova oázou a jedním z mála míst, kde se dá v rozpálených Athénách ochladit. Koukáme tu i na papouška na stromě – viz foto.

Dominantou parku je palác Zappeion, který byl první budovou postavenou speciálně k obnovení olympijských her v moderním světě. Stavba byla zahájena v roce 1874 a dokončena v roce 1888 Při Letních olympijských hrách 1896 Zappeion sloužil jako hala pro soutěže v šermu. V průběhu OH 2004 se v něm nacházelo tiskové středisko. Dnes je využíván jako konferenční a výstavní středisko nebo pro přijímání mezinárodních návštěv.

Palác není přístupný, ale můžete volně nahlédnout do vstupních prostor.

Panathénský stadion (Panathinaiko)

Přes park po chvíli přicházíme k Panathénskému stadiónu. U vchodu platíme vstupné 5€ dospělí a 2,5€ děti a studenti. V ceně je možné zapůjčení audio průvodce. Ten funguje tak, že na stadiónu jsou rozmístěny na určitých místech čísla a zde si zmáčknete příslušné číslo na audio průvodci a spustí se vám velmi podrobný výklad o tom, co se zde nachází. Průvodce je asi v 8 jazycích.

Základy stadionu byly položeny již roku 566 př.n.l. Původně byla většina částí dřevěná. Zásluhou spartského zákonodárce Lykúrga byl Panathinaiko roku 329 př.n.l. přestaven na celomramorový. Na stadiónu se konaly i první novodobé Olympijské hry v roce 1896. Svému účelu stadion sloužil i během Olympiády v roce 2004, kdy se zde konala soutěž v lukostřelbě a také zde byla umístěna cílová rovinka maratónského běhu. Můžete zde najít křesla pro britský královský pár a další významné lidi, kteří se zúčastnili novodobých Olympijských her v roce 1896.

Tunelem v boční části stadionu se dostanete i do malého muzea, kde uvidíte pochodně z jednotlivých olympiád a další zajímavé věci.Tato velkolepá stavba nás totálně dostala. Údajná kapacita stadiónu je 80 000 diváků, a když si vyjdete až nahoru je na něj úžasný pohled.

Panathénský stadion informace:

Adresa: Vasileos Konstantinou Avenue

Otvírací doba:

Listopad – únor: 8:00 – 17:00

Březen – říjen: 8:00 – 19:00

Ceník vstupného: dospělí 5€ , studenti a děti nad 6 roků 2,5€. V ceně je k zapůjčení audio průvodce

Oficiální stránky: www.panathenaicstadium.gr

Chrám Dia Olympského – Olympeion a Hadriánův oblouk

Odcházíme od Panathénského stadionu a přidává se k nám poměrně velký pes, kterého se nám nedaří zahnat ani jinak zbavit. Prostě se rozhodl, že si nás adoptuje. Je to komické, ale jde s námi až k chrámu Dia Olympského, kde před vchodem hlídkují jiní dva psi a ti jej štěkotem zahání ze svého rajonu.

Chrám Dia Olympského je nejvýznamnější dochovanou římskou památkou v Athénách. Se stavbou se sice započalo již v 6. století př.n.l., ale byl dokončen až po 700 letech za vlády císaře Hadriána. Kdysi střechu chrámu podpíralo 104 sloupů vysokých 17 metrů s průměrem téměř 2 metry. Ve středověku a novověku byl však postupně rozebírán, takže dnes se z jeho někdejších 104 korintských sloupů dochovalo jen 16 (13+2 vztyčných a 1 povalený). Váha jednoho sloupu je kolem 364t. Rozměry se chrám blížil fotbalovému hřišti. Délka byla 96m a šířka 40m.

V areálu chrámu byly odkryty i zbytky dalších antických staveb, především svatyní, ale i římských lázní. Do areálu nevstupujeme a prohlížíme si jej z ulice. Je pravdou, že jediné místo odkud je dobře vidět je od Hadriánova oblouku, v jiných místech překážejí stromy. Ceník vstupného viz níže a je zajímavé, že zde nenabízeli vstup za polovinu jako na jiných nalezištích.

Další významnou římskou památkou na území Athén je Hadriánův oblouk. Oblouk nechal postavit římský císař Hadrián v roce 132 n.l. a původně oblouk sloužil jako brána oddělující od sebe nově vystavěnou římskou a řeckou část města. Oblouk je volně přístupný.

Olympeion informace:

Adresa: Vassilisis Olgas Av

Otevřeno denně 8:00 – 15:00, poslední vstup v 14:45

Ceník: 6€ dospělí, děti do 18 roků a studenti VŠ z EU zdarma. Případně zahrnuto v hromadné vstupence za 30€

WEB:odysseus.culture.gr

Nové muzeum Akropole

Od Hadriánova oblouku míříme uličkami k Novému muzeu Akropole. Na muzeum jsem se velice těšil, i když jsem na něj četl rozporuplné informace. Od superlativů, protože muzeum bylo vyhlášeno jako třetí nejlepší na světě až po negativní reakce na strohost a chladnost architektonického provedení.

S výstavbou muzea se začalo v roce 2003 a bylo dokončeno v roce 2009. Hlavním architektem byl Bernard Tschumi. Budova má naprosto stejné rozměry jako hlavní akropolský chrám Parthenon a jsou zde použity i stejné počty sloupů, mezi kterými se pohybujete ve výstavních sálech. Budova muzea je rozdělena na 3 patra, z nichž nejzajímavější je to nejvyšší. To je postaveno tak, že přesně kopíruje polohu Parthenonu jak svými rozměry, tak i dispozicí, což v praxi znamená, že nejvyšší patro vybočuje z celkového půdorysu budovy což je krásně vidět třeba z Akropole. Zde jsou umístěny předměty, které zdobily Parthenon.

U vchodu platíme vstupné 5€ za dospělé, dítě a student na ISIC kartu zdarma. V přízemí je možné přes skleněné podlahy vidět prastaré zbytky města odhalené při kopání základů. V některých expozicích je zakázáno fotit, někde lze fotit bez blesku, ale je to špatně značeno tak doporučuji se vždy zeptat ostrahy. V tomto muzeu můžete obdivovat starověké sochy a další artefakty z Akropole. Cílem výstavby muzea bylo i to, že Řekové doufali, že jim budou navráceny artefakty z Akropole, které Lord Elgin, britský velvyslanec v Turecku, na počátku 19. století odvezl z Parthenonu. Jedná se o nejcennější sochy a v kameni vytesané výjevy, které v roce 1816 skončily v Britském muzeu a jsou tam dosud. Mnoho chybějících artefaktů je v muzeu odlito ze sádry (poznáte podle jasně bílé barvy na rozdíl od žlutavých originálů) a pod těmi, jež se nacházejí v Britském muzeu je uvedeno na popisném štítku BM. Je to tlak od Řeků na navrácení originálů, ale zatím zcela marný.Obdivuji zde a fotím z bezprostřední blízkosti originály soch dívek – karyatidy. Je jich zde na rozdíl od Akropole jen pět. Šestá je jak jinak než v BM.

Součástí muzea je i velká kavárna s výhledem na Akropoli a malý promítací sál, kde se můžete podívat na cca 10 minutový velmi pěkný film o historii Akropole. Film jede ve smyčce v řečtině s anglickými titulky a pak v angličtině s řeckými titulky.

Muzeum mě naprosto uchvátilo svým pojetím, velkorysým prostorem, světlem a celkovým konceptem. Za mě nejlepší muzeum z těch, co jsme navštívili.

Nové muzeum Akropole informace:

Adresa: 15 Dionysiou Areopagitou Street

Otevřeno denně dle sezóny – viz webové stránky níže

Ceník: 5€ dospělí, děti do 18 roků a studenti VŠ z EU zdarma (ISIC akceptována).

WEB: www.theacropolismuseum.gr

Pahorek Filopappos – nebo také Kopec Múz

Od východu z muzea pokračujeme ulicí podél Akropole směrem k pahorku Filopappos na jehož vrcholku je Filopappův monument, který byl postaven jako mauzoleum pod širým nebem pro vnuka syrského krále, římského vojevůdce Gaia Julia Filopappa jeho sestrou a Athéňany. Po této jeho mramorové hrobce postavené ve 2. století n. l. dostal jméno celý pahorek. Pod tři metry vysokým pomníkem, na kterém je Filopappos vyobrazen jako římský vojevůdce, je jeho obrovská čtvercová hrobka o rozměrech téměř 10 × 10 metrů. Z pahorku je nádherný výhled na Akropoli i na Pireus a výstup parkem není nijak náročný.

Z kopce sestupujeme jeho jižním svahem a hledáme cestu k nejbližší stanici metra Syngrou-Fix na červené lince 2. Cestou narážíme na ulici, která je po celé délce přeměněna na tržiště ovoce a zeleniny. Kupujeme si výborná jablíčka. K metru je to docela daleko a sluníčko pálí. Na jedné lékárně vidíme teploměr, který ukazuje, že na slunci je 28 stupňů. Po bloudění v uličkách nakonec stanici metra nacházíme. Kupujeme jednorázové jízdenky na 90 minut za 1,4€ pro dospělé a 0,6€ pro děti vždy po dvou kusech, aby byly i na zpáteční cestu. Do Pirea vede zelená linka číslo 1, takže ze stanice Syngrou-Fix musí dvě zastávky na Syntagmu, zde přestoupit na modrou linku číslo 3, popojet jednu zastávku na Moniastriki a zde konečně nasednout na zelenou 1. Metro v Athénách je velmi jednoduché a svými třemi linkami a křížením se v centru města velmi připomíná Prahu s tím zásadním rozdílem, že v Praze nejezdí na letiště a hned tak nebude. Na některých stanicích v centru jsou vystaveny různé archeologické sbírky, což je velmi působivé.

Vystupujeme na konečné a chvíli se zde motáme, než nabereme směr k přístavu. Vlastně ani nevím, co jsme si od tohoto výletu do Pirea slibovali, ale jsme trošku zklamáni. Moře bylo špinavé, žádný šrumec se nekonal, čekalo tu jen pár aut a pár lidí, kotvilo pár trajektů, žádní běženci, prostě ospalý přístav a nuda. Po chvíli jsme se přesunuli přes kopeček ke kruhovému přístavišti jachet, které bylo hodně zaplněné. Cestou dáváme kávičku, posloucháme několik staříků v kafetérii, jak popíjejí Ouzo a zpívají. Seděli na sluníčku a byli velice veselí. Na chodníku jim u nohou spali dva psi. Panovala tu taková poklidná vesnická atmosféra. Je vidět, že sezóna v přístavu ještě nezačala a tak se vydáváme na cestu do hotelu. Zde jsem udělal největší chybu v rozhodnutí. Z přístavu pro jachty jsem chtěl zamířit na zastávku metra Faliro, která se mi zdála blíže než konečná Piraeus. Zvolil jsem nejkratší přímou cestu, která nevedla po pobřeží, ale nahoru do kopce a pak zase dolů z kopce. Výšlap to byl docela pekelný a pohledy mých souputníků říkaly vše a ani zmrzlina nepomohla. Ano, zkratka byla časově výrazně delší, zato náročnější. Docela jsme se prošli a nohy už bolely pekelně. Chvilku hledáme kudy k metru, ale kolemjdoucí pán nám ochotně ukazuje podchod. Na stanici zase hledáme, kde štípnout lístky a jiná ochotná paní nám říká, že musíme o patro výše, kde jsou automaty. No divné, ale jsme v Řecku.

Na hotel přicházíme totálně znaveni. Nohy už necítíme a tak odpočíváme před večeří. Pireus mě trošku zklamal, ale za vidění asi stál.

Na poslední večeři vyrážíme do jedné z doporučovaných restaurací, ale ta bohužel nevařila, tak míříme na ulici Kidathineon, kde volíme restaurant Plaka hned vedle restaurace Vizantino, kde jsme byli první večer. Je pátek večer a restaurace je trošku plnější. Atmosféra je příjemná, hrají a zpívají zde dva hudebníci na kytaru a buzuki. Personál je pozorný a přátelský, jídlo je poněkud dražší, ale výborné.

Cestou na hotel si ještě kupujeme nějaké víno a s přáteli u něj chvíli klábosíme, ale únava nás brzy přemáhá. Zítra už odlétáme domů a je nám z toho smutno.

Pokračování příště


Notice: Trying to get property of non-object in /mnt/data/accounts/r/reckoland/data/www/2016/library/AZend/View/Helper/Visit.php on line 14

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace